Nejstarší hospoda na Šumavě - Horní Vltavice

Na malebném území Šumavy, v malé vesničce Horní Vltavice, stála nejstarší hospoda v celé oblasti. Již staletí sloužila jako centrum společenského života, místo setkávání místních obyvatel i turistů, kteří sem zavítali obdivovat krásy této přírodní rezervace. Hospoda měla dlouhou historii, která se začala psát již v 16. století. Zpočátku se jednalo o besídku, která byla využívána místními rolníky jako místo, kde si odpočinou od namáhavé práce na polích. Postupem času se besídka rozrůstala a z malého stavení se stala pořádná hospoda. Byla zde sloužena tradiční česká jídla, pivní nápoje a místní speciality, které lákaly návštěvníky z širokého okolí. Hospoda se stala důležitým bodem na cestě kolem řeky Vltavy. Ti, kteří procházeli kolem, zde rádi zastavili na občerstvení či na noční spánek. Hospodský, pan František, byl vstřícný a přátelský člověk, který vždy vítal hosty s úsměvem. Jeho příběhy, vyprávěné u kamen, byly známy v celé oblasti. Mnoho cestovatelů se sem vracelo právě kvůli těmto povídáním. Jednoho dne se do Horní Vltavice vydal cestovatel jménem David. Toužil poznávat nepopsaná místa, a nakonec se jeho kroky zastavily právě před nejstarší hospodou v oblasti. Při vstupu dovnitř ucítil útulnou atmosféru, která zde panovala. Ocitl se uprostřed veselého povídání místních a cestovatelů, kteří sdíleli své zážitky ze svých pochodů v přírodě. David si sedl ke stolu, kde zrovna seděl starý hospodský František. Začali spolu hovořit o cestách, dobrodružstvích a kráse Šumavy. David zjistil, že František je místní rodák, který celý život prožil v Horní Vltavici. Jeho rodina hospodu vlastnila už několik generací. Při dalších návštěvách si David zvykl navštěvovat hospodu pravidelně. S Františkem sdílel své zážitky a plány na další objevování Šumavy. Oba muži se stali dobrými přáteli. František Davidovi vyprávěl o legendách, které se v tomto kraji tradují po staletí. Společně se vydávali na výpravy do nejkrásnějších míst v okolí. Po několika letech se David rozhodl usadit v Horní Vltavici natrvalo. Zamiloval si toto místo a chtěl se podílet na ochraně přírody Šumavy. Společně s Františkem se rozhodli, že budou propagovat ekologický cestovní ruch a nabídnou pro turisty cyklistické a pěší trasy, které se dostanou do těch nejkrásnějších koutů okolí. Díky jejich snaze se hospoda stala ještě oblíbenější a známější po celé Šumavě. Lidé sem přijížděli za nezapomenutelnou atmosférou, úžasnými povídáním, domácí kuchyní a prozkoumáváním okolních přírodních skvostů. Nejspíš největším úspěchem bylo, že se jejich snaha o udržitelný turismus rozšířila i na další oblasti Šumavy. O jejich hospodě a nadýchané přírodě totiž psal místní tisk, a tak se jejich příběh stal inspirací pro mnoho dalších podnikatelů, kteří chtěli šumavskou přírodu zachovat i pro budoucí generace. A tak díky práci Davida, Františka a dalších lidí se z Horní Vltavice stala nejen nejstarší hospoda v oblasti, ale také místo, které dodnes přiláká mnoho přátel přírody a lidí z touhy objevovat nová místa. Přestože už tam dnes žádný z původních protagonistů nepracuje, nejstarší hospoda na Šumavě je stále plná veselí a příběhů.

Bylo jednou za devatero horami a devatero řekami veselé městečko jménem Horní Vltavice. A v tomto městečku stála nejstarší hospoda na celé Šumavě. Hospoda byla postavena již před mnoha a mnoha lety a pamatovala si již mnoho generací obyvatel. Lidé z celého kraje sem jezdili, aby si vychutnali chutný ležák a poslechli si pověsti a legendy, které o této hospodě kolují. Hospoda měla nádhernou dřevěnou fasádu a podloubí, kde se scházeli místní obyvatelé i přespolní návštěvníci. Uvnitř byla příjemně útulná, s velkým krbem, který v chladných zimních dnech vyzařoval teplíčko po celém prostoru. V rohu hospody stála stará klavírní mašina, kterou občas zapnul někdo z hostů a zazněla krásná píseň, která všechny rozveselila. Ale hospoda nebyla známá jen svým vzhledem a atmosférou, ale také svým tajemstvím. Podle místních pověstí se totiž tvrdilo, že ve sklepě se nachází skrytý poklad. Lidé měli své dohady, co by to mohlo být – zlato, drahokamy nebo možná staré vínové sudy plné vzácného vína. Mnozí se snažili poklad najít, ale vždy byli zklamáni. Hospodský František, který hospodu zdědil po svém otci, se také pokoušel najít tajemství skrývající se pod podlahou hospody. Každou noc slyšel, jak někde ve sklepě zazní slabé dunění, ale vždy, když se tam šel podívat, nic nenašel. Jednoho dne se do Horní Vltavice přistěhoval mladý a odvážný kluk jménem Lukáš. Když se o pokladu dozvěděl, rozhodl se, že ho najde a zachrání hospodu před dluhy, které od otce Františka zdědil. Lukáš se vydal do hospody a po večerech se snažil odhalit, co se skrývá pod podlahou. Brával si sebou svítičku, lopatu a hrábě a každou noc si vyhrabal malý kousek podlahy. Ale stále nic. Jednu noc ale uslyšel něco jiného. Byly to slabé hlasy, které mluvily přímo k němu. "Lukáši, poklad je blízko, nevzdávej se," slyšel v hlavě. Lukáš přestal hrabat a zamyslel se. Poklad by mohl být někde úplně jinde, než se domníval. Rozhodl se, že se vrátí do hospody a naslouchá vyprávěním starých hostů, kteří vědí nejvíce o historii Hospody. A tak se Lukáš setkal s podivíny jménem Karel, který mu vyprávěl o dávných časech, kdy hospoda byla častým útočištěm zlodějů a lapků. Řekl mu, že poklad je schován ve sklepě přímo pod místem, kde kdysi stávalo staré pivovarské zařízení. Lukáš se neznámému Karlovi poděkoval a vrhl se do pátrání. A opravdu, přímo pod starou pivovarskou pecí našel malou skrýš, ve které se nacházely stovky starých mincí a vzácný pivovarský sud s nejstarším ležákem, který kdy byl uvařen. František byl nadšený a spolu s Lukášem otevřeli novou kapitolu pro hospodu. Stali se známými nejen na Šumavě, ale i ve vzdálených krajích. Lidé sem jezdili ochutnat nejstarší ležák na Šumavě a poslechnout si příběh o tom, jak se našel ztracený poklad. A tak žili František a Lukáš dlouhá léta ve štěstí a blahobytu, a Hospoda byla stále vyhledávanějším místem pro ty, kteří chtěli ochutnat šumavskou historii a pověsti, které jsou spjaty s tímto místem. A poklad, ten zůstal v hospodě, jako připomínka starých časů a jejího tajemství.