Hostinec Na hrázi - Hamr na Jezeře

Once upon a time in the picturesque village of Hamr na Jezeře, nestled amidst lush green fields and crystal-clear lakes, stood a charming inn called "Hostinec Na hrázi." Famous for its warm hospitality and delectable local cuisine, it was a beloved gathering place for both locals and visitors from afar. The inn's history dated back centuries, with its foundations said to be laid by a group of artisans who settled in the village to escape the chaos of the outside world. They built the inn with their own hands, meticulously carving every wooden beam and stone, ensuring it became a place of comfort and solace for all who entered its doors. The inn's current owner, Mr. Stefan Müller, held its legacy close to his heart. He had inherited the inn from his father and dedicated his life to preserving its charm and uniqueness. From an early age, Stefan had learned the art of cooking and hospitality from his family, and he now showcased his skills with utmost pride, delighting the taste buds of every guest. One breezy summer evening, a young traveler named Amelia arrived at the inn, her tired feet longing for respite after a long journey. The moment she stepped inside, the warm ambiance and the tantalizing aroma of delicacies instantly embraced her. She was greeted by Stefan, who welcomed her with a cheerful smile. Amelia found a cozy spot near the fireplace and soon struck up a conversation with Stefan, inspired by his passion for the inn and his deep connection to the village. She couldn't resist asking him about the peculiar name, "Hostinec Na hrázi," which meant "Inn on the Dam." Stefan's eyes sparkled as he began to recount the tale behind the inn's name. He spoke of an ancient legend that told of a massive dam built across the nearby river centuries ago. The dam had played a vital role in irrigating the fields and powering the village's mills. According to the legend, a group of villagers had once embarked on a risky journey to construct the dam, fearing that their village would face drought without it. After days of backbreaking labor, they managed to construct the dam, ensuring the prosperity of their land for generations to come. As a tribute to this remarkable feat, they named the inn "Hostinec Na hrázi." As the legend unfolded, Amelia couldn't help but feel a deep admiration for the resilience and determination of those villagers. It was as if their spirit lived on through Stefan and his dedication to preserving the inn's legacy. Amelia spent the next few days savoring the exquisite flavors of local delicacies, sharing stories with Stefan and the other guests who had become like family. She gathered a newfound appreciation for the serene beauty of Hamr na Jezeře and the rich history it held. When it was time for Amelia to bid farewell, she left with a heart full of cherished memories. She promised to return one day, for there was something magical about Hostinec Na hrázi - a place where the echoes of past generations lingered, and the spirit of unity and hard work thrived. And so, the inn continued to be a beacon of warmth and delight for all who sought solace in the tranquil village of Hamr na Jezeře.

Dlouho, dlouho před dávnými časy stával na břehu krásného jezera hostinec. Ten se nazýval Hostinec Na hrázi a nacházel se v malé vesničce Hamr. Byl to hostinec plný života a radosti, který přivítal jakéhokoli hosta s otevřenou náručí. Hostincem otce i synové společně provozovali. Otec, pan František, byl výborným kuchařem a porážel se s každým pokrmem a nápojem, který opustil jeho kuchyňskou linku. Jeho synové, Jan a Petr, se zase starali o pohostinnost hostů a jistě nikoho nenechali odejít s prázdným žaludkem. Jednoho dne se do hostince dostavil široce proslulý kouzelník jménem Melichar. Měl dlouhý bílý plnovous, špičatý klobouk a v ruce starobylou hůl. Všude, kam přišel, se dělo něco zázračného. V jeho přítomnosti se zvířata zpívala, květiny rozkvétaly a každý se cítil šťastný a spokojený. Melichar procházel krajinou a hledal místo, kde by mohl strávit odpočinkový den. Když dorazil k Hostinci Na hrázi, slyšel vesele znějící hudbu a vůně chutných pokrmů ho lákaly jako málokdy. "To je místo, kde bych rád spočinul," rozhodl se kouzelník a vstoupil do hostince. Otec František se postavil před svého nečekaného hosta a pozdravil ho s úsměvem: "Vítejte, pane Melichare. Jsme tu pro vás připraveni poskytnout vám nejlepší pohostinství, jaké jste kdy zažil." Melichar byl nadšený a ponořil se do bohaté nabídky hostince. Jídla byla připravena s takovou láskou a pečlivostí, která byla téměř magická. Pokrmy se jen rozplývaly na jazyku a každý hlt byl jako umělecké dílo. Melichar byl nadmíru spokojený a pochválil pana Františka i jeho syny za jejich vynikající práci. Když hostincem rozléhaly veselé zpěvy hostů, Melichar se posadil ke klavíru a začal hrát nádhernou melodii. Hudba se rozléhala do všech koutů hostince a všichni se zastavili a poslouchali. Byla to melodie plná radosti a naděje, která dotkla srdce všech hostů. Hned jak Melichar dokončil svou skladbu, zaznělo napětí v jejím posledním tónu. Všem hostům se zdálo, že se v místnosti něco stane. Najednou se zpod podlahy vyhouplo malé dřevořezbářské divadlo. Na jevišti se objevili dřevění loutkoví herci a představení začalo. Pohádky se rychle střídaly a hosté byli fascinováni tím, jak živě se loutky pohybovaly a vyprávěly své příběhy. Děti směly hercem pomáhat a každý z nich si odnesl něco, co ho provázelo po celý život. Když bylo představení u konce, loutky se rozpustily ve vzduchu a lidé aplaudovali z celého srdce. Vzápětí se hostinec znovu zaplnil smíchem a radostí. Všichni věděli, že právě zažili něco neuvěřitelného. Melichar se postavil před všechny hosty a promluvil: "Děkuji vám, že jste mi dovolili strávit den v tomto úžasném hostinci. Vaše pohostinství je opravdu magické a vaše hostina je místem, kde se mohou plnit sny." Od té doby Hostinec Na hrázi v Hamru na Jezeře patřil k nejlepším hostincům všech časů. Lidé se sjížděli z celého království, aby ochutnali pokrmy, slyšeli hudbu a zhlédli představení. A když hostinec třpytlivě zářil v západech slunce nad jezerem, všichni si uvědomovali, že jsou v místě, kde se skutečně konají zázraky.