Elektrické lokomotivy řady 1089
Po roce 1918 Rakouské spolkové dráhy ve snaze zhospodárnit provoz elektri-zovaly význačné trati. Protože v zemi nebyly zásoby uhlí, využívala se k výrobě elektřiny energie horských řek a bystřin. V roce 1923 tak přibyly na železnici pro nákladní dopravu elektrické lokomotivy, původně určené pro rychlíky jezdící na kopcovitých tratích. Lokomotiva měla pojezd ze dvou částí — každá část měla uspořádání dvojko-lí 1 C' a obě byly k sobě spřaženy zadními čely tuhou spojkou. Svrchu byl nad zadními čely můstek se strojovnou pro transformátor a s kabinami na obou čelech. Před strojovnou a za ní byly představky. V každém z nich byly pod kapotou dva jednofázové elektrické motory s převodovkou na jediný jalový hřídel, od něhož se točivý moment přenášel na tři spřažená dvojkolí spojnicemi. Celkové uspořádání dvojkolí lokomotivy bylo 1X + C 1' při délce přes nárazníky 20 350 mm. Spřažená kola měla průměr 1 350 mm, hmotnost lokomotivy byla 115 t, z toho adhezní 88 t. Celkový výkon byl 1 800 kW při rychlosti 53 km/h a dal se využívat 18 jízdními stupni. Ve své době byly lokomotivy vzhledově poněkud nezvyklé, takže si vysloužily mnoho přezdívek. Nejčastěji se jim říkalo „krokodýl". Původní lokomotivy byly označeny jako řada 1100, za druhé světové války E 89 a po roce 1945 řada 1908. Nejvíce se používaly v nákladní dopravě, kde se osvědčily především pro svoji jednoduchost a nenáročnost.