Kyšperk

Hrad byl postaven počátkem 14. století, měl střežit obchodní cestu. Hrad později vlastnili pražští biskupové a to až do počátku 15.století. Roku 1526 hrad vyhořel a přestalo se o něj aktivně starat a zpustnul. Hrad Kyšperk byl pravděpodobně založen z pověření krále Jana Lucemburského Otou z Bergova, který se připomíná jako držitel hradu roku 1319. Roku 1330 prodali páni z Bergova Kyšperk pražskému biskupovi Janu IV. z Dražic, za nějž zde byly provedeny první významnější stavební úpravy, archeologicky doložené. Až na konci 14. století za arcibiskupa Jana z Jenštejna, který se sem poté roku 1393 uchýlil do ústraní před hněvem krále Václava IV., došlo k velké přestavbě hradu, při níž vznikla východní velká obytná věž a dosud blíže nelokalizovaná kaple a bylo upraveno i jádro hradu. Písemné prameny uvádějí, že celkové náklady spojené s těmito pracemi dosáhly tehdy značné sumy 1500 kop českých grošů. Ve 20. letech 15. století se hrad stal šlechtickým majetkem a roku 1428 se jej neúspěšně pokusilo dobýt husitské vojko. O pět let později hrad dobyl pověstný husitský válečník Jakoubek z Vřesovic, který za husitských válek značně zbohatl a získal rozsáhlý majetek. On i jeho potomci si zvolili hrad Kyšperk jako hlavní sídlo a dokonce se začali psát z Kyšperka. Albrecht z Kyšperka prodal kolem roku 1520 hrad i s celým panstvím krupské pošlechtěné měšťanské rodině Glaců ze Starého Dvora (Glatz von Althof) a když o šest let později hrad za Jana Glace prý díky neopatrnému výstřelu z jeho pušky do základů vyhořel, byl posléze ponechán svému osudu a pomalu zpustl. Sídlo panství bylo pak přeneseno na soběchlebskou tvrz. Poslední dobrodužnou epizodou v historii hradu byl rok 1632, kdy se ve starých zříceninách bránili Sasové proti vojsku císaře Ferdinanda. Na počátku 20. století byl areál hradu upravován z iniciativy místního horské spolku; bylo vyčištěno podzemí hradního jádra, v němž také vznikla vyhlídková terasa, a došlo k úpravě cest a prostoru bývalého nádvoří. V současné době je ovšem celý prostor opět značně zarostlý a v neudržovaných zříceninách.
Pověst Zakletí starci
Každých sto let se na hradě objeví přízraky šesti zakletých kmetů, čekajících na své vysvobození. Při té příležitosti se také hrad zjeví ve své bývalé slávě a lesku. Každý stařec sedí v samostatné komnatě u krbu a v sedmém sále jsou dva staří hostitelé, jeden z nich v šarlatovém plášti a druhý v bílém rouchu s krvavou skvrnou na prsou. Kdo by je chtěl vysvobodit, musí jim jistým obřadným způsobem poděkovat za pohostinství.
Dosud se tak nestalo, a tak se oba starci – hostitelé pokaždé změní v černé supy a vyletí oknem hradu do noci. Hrad se pak s rachotem změní opět v nynější ruiny.