Kozí Hrádek

Nad údolím Kozského potoka nedaleko Tábora v hustých lesích se nachází nevelká zřícenina Kozí hrádek. V letech 1413-4 zde pobýval Mistr Jan Hus, aby se schoval a mohl v klidu psát svá díla a vykonávat kazatelskou činnst. V polovině 15. století hrádek vyhořel a po té zpustl. Blízko Kozího hrádku se nachází Husitská mohyla. Od roku 1962 je Kozí hrádek národní kulturní památkou.
Hrad stával na nízkém ostrohu obklopen nejspíš jen dřevěnými ploty; mezi nimi a hradem bývaly příkopy. Zachovaly se jen zbytky základových zdí, brány a obytné věže nepravidelného půdorysu.
Původ hradu Kozího nebo též Kozího hrádku je historicky doložen písemnými prameny až v druhé polovině 14. století. V r. 1377 držel hrad maidburský purkrabí Jan mladší z Hardeka, který v r. 1391 prodal Kozí hrad s dvorem a vesnicemi Kravínem (dnes jen dvůr), Lhotou (Zárybničnou), Lipím, Turovcem a dvůr Bedřichov příbuznému Jindřichovi z Hradce (byl ženat s Eliškou z Hardeka).
V l. 1406–1407 je znám Vilém z Újezda „seděním na Kozí" a jeho synové Ctibor (1408–1437) a Jan (1408–1457), z nichž jeden hostil mistra Jana Husa. Ten pobýval na hradě dvakrát, poprvé od října 1412 do konce roku, podruhé od velikonoc 1413 do jara 1414. Věnoval se kazatelské činnosti na hradě i v okolí („mezi ploty pod hradem" a „pod lipú u hradu"). Pracoval tu i literárně, a to nejen latinsky pro vzdělané kruhy (spis De ecdesia), ale i pro lid česky (různé výklady a Postila).
Nejpravděpodobnějším datem zkázy hradu je r. 1438, za válečného tažení rakouského vévody Albrechta, domáhajícího se nástupnictví na český trůn jako dědic krále Zikmunda. V Zikmundově privilegiu pro Tábor (1437) se Kozí jako získaný majetek města ještě neuvádí. Tábor jej zřejmě nabyl až r. 1446 od Jana z Kozího. Tehdy to již nebyl hrad, ale jen dvůr a pivovar, hrad se připomíná v r. 1542 jako pustý. Držby Kozího se dočasně ujal syn táborského radního písaře Pavel Lucín, humanistický vzdělanec a básník. Jeho nástupcem se stal Pek z Římku, který znova vystavěl na Kozím (Červený) dvůr a mlýn, použiv ke stavbě hradních zřícenin. Řadou sporů vykonávali na něj Táborští nátlak a po jeho smrti opět přikoupili Kozí r. 1600 ke svému majetku.
Za táborské držby sloužily trosky hradu jako zdroj materiálu při stavbě hospodářských zařízení až do 19. století.
Teprve z podnětu Augusta Sedláčka byly zpřístupněny zbytky hradu. Před první světovou válkou začalo Táborské městské muzeum provádět na místě průzkum a po válce byly se státní podporou zříceniny hradu konzervovány. Při těchto pracích byly nalezeny zlomky keramiky pocházející z druhé poloviny 14. století. Výzkum a konzervační práce skončily po r. 1945. V socialistickém Československu stal se hrad prvořadou národní kulturní památkou zásluhou akademika Zdeňka Nejedlého. Konají se zdepolitická shromáždění lidu.
Hrad je ukázkou rozvinuté formy hradu donjonového typu, kdy dominantní obytnou věž doplňují další provozní a hospodářské budovy.
Do hradu se vstupovalo kulisovou bránou. Dispozice hradu byla dvojdílná. Po průjezdu obdélným branským stavením stála vlevo dlouhá hospodářská budova a naproti byla vyhloubena studna. Uprostřed vnitřního hradu stála samostatně obdélná obytná věž – donjon, k hradbě obíhající jádro pak byla zevnitř přistavěna další dvouprostorová budova. Jádro obíhala ještě parkánová hradba, k níž byly přistavěny další hospodářské budovy. Celý hrad obíhal příkop a val, na kterém stávala palisáda a v čele i srub.