Házmburk
Zříceniny hradu založeného v 2. polovině 13. století Lichtemburky, jiná teze mluví o původně královském hradě. První zmínka r. 1355, Jan Lucemburský jej prodává Z. Zajícovi z Valdeka. Ve 14. století hrad rozšířen. Roku 1586 veden jako pustý. Nápadná dvojice zachovalých věží.
Na úpatí kopce Klapého, na němž stojí mohutný hrad Házmburk (Klapý), sídlili lidé odpradávna; hojné archeologické nálezy začínají zejména od mladší doby kamenné. Není dokonce vyloučeno, že někdy byl osídlen i vrchol kopce, i když odtud nálezy neznáme. Vznik hradu má i své bájné vysvětlení, které nalézáme v Dalimilově kronice. Za knížete Hostivíta se prý snažil jakýsi Léva zmocnit kdysi lučanského území a vystavěl si na kopci pevný hrad, odkud ovládal okolní krajinu. Dalimil uvádí, že Lévovi bojovníci neprojevovali velkou statečnost a jejich ženy poklepávaly na své lůno, aby se tam muži skryli, a tuto zprávu – vlastně „klep“ – spojuje kronikář se jménem hradu – Klapý. Podle Václava Hájka z Libočan postavili r. 751 bratři Kalboj a Veslav z hradu Košťálova na svahu kopce dům pevný jako hrad, který nazvali Klopaj, Němci jej pojmenovali Hazmburk a Čechové v době Hájkově též Házmburk a jiní Hanžburk. A. Sedláček uvádí, že počátkem 14. století, tj. v době kronikáře Dalimila, musela být v paměti ještě stavba existujícího hradu ze 13. století a že se tedy pověst vztahovala na starší opevnění, které tím samozřejmě předpokládá. Lze však říci, že kronikářovo tvrzení o obsazení tohoto místa Lučany se sotva opírá o nějaké neznámé prameny. Z Kosmy bylo totiž příliš dobře známo, že do okolní krajiny Lučané skutečně pronikli, a každý pozdější kronikář mohl tuto skutečnost podle svého upravovat. Pověst v Dalimilovi však dokazuje, že hrad musel vzniknout dříve, než byla kronika psána, protože ke zcela novému hradu by si sotva kronikář takovou minulost vymýšlel.
V historických pramenech se objevuje jméno Klapý nejprve jako název vsi, a to r. 1197, kdy ji šlechtic Hroznata odkázal klášteru v Teplé spolu s několika jinými vesnicemi na Litoměřicku, které měl dostat klášter, kdyby se Hroznata nevrátil z cesty do Palestiny. Z dalších souvislostí se zdá, že nešlo o celou ves. K rozšíření klášterního majetku došlo v r. 1237, kdy Václav I. daroval klášteru v Teplé část pozemků v Klapém. Mezi svědky je za duchovními hodnostáři uveden na prvém místě Smilův syn Jindřich. Téhož roku koupil tepelský klášter Smilovu část vsi za 200 hřiven stříbra. 200 hřiven za část vsi byla ve druhé čtvrtině 13. století velká suma a je tedy třeba se domnívat, že ves Klapý byla tehdy rozsáhlejší a významnější než jiné vsi. Žádná těchto tří zpráv však neobsahuje nejmenší zmínku o existenci hradu.
A. Sedláček se domnívá, že hrad Klapý vznikl kolem r. 1250 podobně jako hrad Osek, s nímž Klapý srovnává. S tímto názorem se nejnověji shoduje S. Talaváňa, který rovněž soudí, že hrad byl postaven ve druhé polovině 13. století, v době, kdy vznikla řada jiných významných feudálních sídel, jako například Osek, Bezděz nebo v jižních Čechách Rožmberk. I Talaváňa zdůrazňuje společný protáhlý půdorys těchto hradů a systém dvou věží, z nichž níže položená chránila přístupovou cestu, kdežto druhá byla posledním útočištěm. O. Votoček připouští vznik hradu, nikoliv však dnešního zdiva, ve 13. století; D. Menclová klade výstavbu vnitřního hradu do počátku 14. století.
Hrad Klapý vybudovali nepochybně Lichtemburkové, kteří od konce 12. století drželi v okolí řadu míst. O tom, kdy ke stavbě došlo, žádné přímé zprávy nejsou, ale ze souvislostí lze tuto dobu přibližně stanovit. R. 1292 totiž udělil Heiman z Lichtemburka blízkým Libochovicím některá práva, představující zřejmě počátek vývoje tohoto města, jež mělo zvýšit význam panství. Nový hrad měl chránit panství vojensky a je tedy pravděpodobné, že počátky jeho výstavby spadají spíše před r. 1292 než později. Bezpečně je v pramenech doložen r. 1335, kdy ho získal Jan Lucemburský od Hynka z Lichtemburka, a vzápětí prodal Zbyňku Zajíci z Valdeka.
Hrad jako celek, jehož zbytky se dochovaly do dnešní doby, nevznikl najednou. Vnitřní hrad je nepochybně starší (D. Menclová); A. Janda uvádí, že v r. 1923 bylo při čištění sklepů nalezeno staré zdivo z pískovcových kvádrů a opuky s maltou jiných vlastností než ve zbytku hradu. V první etapě tedy zřejmě vznikl vnitřní hrad, který pak byl dále upravován a rozšiřován. Jádro hradu tvoří obdélníkový, velmi sevřený celek se silnými zdmi a centrální hranolovou věží uprostřed. Tato silná obalová zeď nemá v zachovaných částech okna. Ta nebyla ani v části, která ještě v 19. století stála. Je tedy pravděpodobné, že celá hradba vnitřního jádra žádná okna neměla. Taková centrální dispozice vnitřního hradu se považuje za starší než výstavba s hlavní věží při vstupu do vlastního opevněného prostoru a připomíná některé slovenské hrady. Hranolová střední věž, zvaná Bílá, je vybudovaná z tesaného pískovce, v nejvyšší části pak z dobře tesaných pískovcových kvádrů. Užití trojího materiálu při stavbě věže lze vysvětlit třemi etapami stavby. Z nejstarší doby tedy pochází obalová zeď a dolní část Bílé věže; její vrcholek z jiného kamene mohl být původně dřevěný (jinak by totiž nepřevyšovala hradbu). Tato část stavby bez jakýchkoli ozdobných architektonických prvků, přísně účelová a rozlohou nevelká ukazuje, že původně měl hrad hlavně vojenský význam a že funkce feudálního sídla byla vedlejší – počítalo-li se s ní vůbec.
Ve 14. století ztratili Lichtemburkové o tuto končinu zájem a zdejší majetek včetně hradu Klapého vyměnili s králem Janem Lucemburským za jiný. Podle A. Sedláčka se tak stalo r. 1314. Král prodal r. 1335 hrad a ves Klapý, městečko a tvrz Libochovice a vsi Radovesnice, Lhotu (zanikla) a Poplze významné osobnosti mezi českým panstvem Zbyňkovi Zajíci z Valdeka. Podle erbovního zvířete tohoto rodu, zajíce, se začal hrad nazývat Házmburk. Zbyněk Zajíc z Házmburka (r. 1368) byl vysokým dvorským hodnostářem, mistrem královské komory a nejvyšším číšníkem, což pak byla v rodě hodnost dědičná. Stal se známým i cestou do zámoří, patrně do Palestiny. Získal též Budyni a Kamýk. Černou věží a dalšími budovami spolu s přístupem ze severu s další branou ve svahu. Bereme-li v úvahu horní a dolní hrad a situování dvou věží pro Házmburk tak charakteristické, můžeme se domnívat, že hrad získal svou dominantní podobu v polovině 14. století. Situace se však komplikuje existencí třetí věže, jež nebyla v dosavadní literatuře o hradu téměř uváděna a jejíž zbytky jsou dnes skryty v trnitém houští na jižním svahu.
Tato mohutná hranolová věž tvoří severozápadní konec opevnění podhradského městečka, podstatně se však liší od malé hranolové bašty v jeho jižní části. Třetí věž je umístěna vůči hradbám městečka excentricky, hradby se vychylují ze svého směru, aby se s ní setkaly; věž tedy nemusela vzniknout současně s těmito hradbami. Její rozměry jsou jen o něco menší než rozměry Bílé věže. Funkce této věže pro hrad a městečko není jasná. V její bezprostřední blízkosti byl kostelík sv. Mikuláše, jehož existence je doložená dříve než existence městečka; asi byl určen též pro hrad, protože žádná zmínka o hradní kapli není. Dostavbou hradu bylo maximálně využito tvaru vrcholu kopce a hrad nabyl oné dynamické podoby, která ho přibližuje jiným podobným hradům s dvěma dominantními věžemi (zvláště Bezděz) a spoluvytváří tak charakteristickou tvář Českého středohoří. Ve 14. století se stavělo i v jádru hradu, hlavně jeho palác, což byla zřejmě budova u jižní strany střední uličky; sedlový portálek v patře budovy datuje stavbu do druhé poloviny 14. století (O. Votoček). I do Bílé věže se chodilo z patra, takže stavby byly nepochybně spojeny pavlačemi. Ještě r. 1866 tu prý existoval rytířský sál, jehož stropy však byl zhroucené, a také další obytné stavení bylo v poměrně dobrém stavu.
Po Zbyňkovi Zajíci nastoupil syn Vilém, který spolu se Zbyňkovým vnukem Mikulášem držel Házmburk do r. 1379. Za jejich vlády se připomíná na hradě purkrabí Chotěbor. Po r. 1379 se oba o zboží rozdělili a ves Klapý s Libochovicemi získal Vilém. Jeho šest synů si majetek rozdělilo, hrad však spravoval společný purkrabí. Z Vilémových synů se stal arcibiskup Zbyněk (1402 – 1411) známým svým vystupováním proti Janu Husovi a jeho stoupencům. Další z bratrů, Oldřich, postupně skoupil většinu ostatních podílů a jen část zůstala třetímu z nich, Vilémovi. Bratři Jan a Mikuláš koupili hrad Kost, který se stal základem druhé oblasti v Čechách ovládané Házmburky. Oldřich doprovázel krále Václava IV. na cestě do Německa a do Francie v l. 1397 – 1398. Vilém koupil r. 1415 hrad Srbín i s příslušenstvím a po Oldřichově smrti zdědil i jeho jmění.
Na počátku husitského revolučního hnutí byli Házmburkové Vilém a Mikuláš (na Budyni) oporami katolické strany. Měli svou posádku na Pražském hradě, kde Vilém byl jedním z velitelů. Vojenské síly Zajíců táhly v květnu 1420 Zikmundovi na pomoc ku Praze. Tehdy se Vilém zmocnil města Slaného, kam přitáhl i císař Zikmund a jednal s Lounskými, kteří se mu nakonec poddali. Byla to doba velké házmburské moci a vlivu. Ačkoliv vítězství husitů na Vítkově v r. 1420 znamenalo obrat ve vývoji, zůstali Házmburkové spolu s jinými pány a zahraničními nepřáteli pro husity značným nebezpečím. Hrad Házmburk byl po celou dobu válek v katolických rukou. Panství přetínalo směr podél Ohře od Žatce a Loun na Litoměřice a ke Kalichu. Přirozenou polohou i mohutným opevněním tvořil hrad na svou dobu téměř nedobytnou pevnost, která ovládala celou krajinu. Jeho strategický význam byl zesílen tím, že Házmburkové drželi Libochovice a Budyni ležící na cestě z Prahy do Saska. Házmburk byl tak pevný, že při úvahách o bezpečném úkrytu kostelních pokladů z Pražského hradu se počítalo právě s ním. V r. 1440 sem byla skutečně dopravena drahocenná bohoslužebná roucha, která pak byla r. 1448 vrácena strahovskému opatu.
Husité však tuto skupinu katolických opěrných bodů na dolní Ohři přece jen rozbili, a to v r. 1424, nejspíš v dubnu, kdy Žižkovo vojsko ovládlo Libochovice. Husitská vojska se v okolí pohybovala i v l. 1429 a 1431. Vilémův syn Zbyněk z Házmburka rozšířil po způsobu jiných katolických pánů, kteří se příliš nelišili od šlechty husitské, svůj majetek o několik církevních vsí v okolí. V l. 1456 – 1459 převzal do svého držení jménem České koruny mostecký hrad a získal i Budyni. Projevoval se jako umírněný katolík a účastnil se řady diplomatických jednání. Tehdy se nepochybně na Házmburk stavělo; z 15. století patrně pochází horní část Bílé věže. S Házmburkem z konce 15. století lze snad spojit i podobu hradu na řezbě Mistra oltáře v Klapém (v Chvojně kolem r. 1500, dnes v litoměřické galérii). Hrad na skále má dvě věže beze střech, jednu hranolovou a druhou válcovou. Jde asi o nejstarší vypodobnění hradu. Protože Zbyněk Zajíc zůstal bezdětný, zapsal hrad Házmburk s městečkem Podhradím v r. 1452 strýci Mikuláši z Házmburka.Městečko Podhradí se rozkládalo těsně pod hradem na jižní straně. V literatuře se vyskytuje názor, že vzniklo už za prvé házmburské přestavby hradu v první polovině 14. století, ale to je nepravděpodobné, protože v předhusitské době o něm nejsou zmínky. Názor, že šlo o obec Klapý, je též nesprávný. Městským střediskem hradu Házmburka byly zřejmě od nejstarších dob Libochovice. Hrad, i když sám nedobytný, nedovedl je uchránit před obsazením a zpustošením r. 1424. Velká hradní posádka však vyžadovala v době války služby řemeslníků a obchodníků. Proto zřejmě vzniklo, nejspíše za husitských válek, městečko Podhradí, které hrad bezprostředně chránil. Mohlo existovat v nejistém 15. století, avšak později, když opět vzrůstal význam Libochovic a pokles význam hradu samého, musel klesat i význam městečka, až zaniklo. V l. 1550 a 1553 se uvádí jako „městečko pusté, k témuž zámku (t. Házmburku) přizděné“. Jeho rozsah je podnes určen značně zachovanou hradbou s dvěma věžemi na vyvýšené plošině jižního svahu kopce. Jde o městečko typu latránu (podobně jako u Staré Dubé).Zbyňkovými dědici se stali Mikulášovi synové Jan a Oldřich, z nichž Házmburk držel Jan, který zdědil po Oldřichovi též ostatní statky a vlastnil tak rozsáhlé panství na dolní Ohři i v severovýchodních Čechách. Jan byl předním členem jednoty zelenohorské namířené proti Jiřímu z Poděbrad a stal na straně uherského krále Matyáše, který ho jmenoval českým kancléřem. Tehdy byly na Házmburku a na Budyni uherské posádky. Házmburkové se později smířili s králem Vladislavem II. Jagellonským. Jan, který psal též polemické traktáty náboženského obsahu, se stal zemským sudím. Na přelomu 15. a 16. století převzal panství Janův vnuk Jan, jehož manželkou se stala pravnučka krále Jiřího kněžna Markéta Minstrberská. Jan nesídlil již na Házmburku, ale v Budyni. V jeho době žil též významný rodák ze vsi Klapého Jan Horák Házmburský z Milešovky, humanista, litoměřický probošt a vychovatel dětí krále Ferdinanda I., pro něhož konal diplomatická poselství; měl se stát rovněž pražským arcibiskupem.
Po Janově smrti (1553) držel Házmburk, Libochovice a vsi k nim náležející jeho syn Kryštof. K panství patřil hrad Házmburk s pustým městečkem Podhradím, pustá tvrz Libochovice (i když je tehdy označována jako zámek podobně jako Házmburk) a městečko. Vsi Klapý, Sedlec, Lkáň,Vojnice, Křesín, Radovesice, Žabovřesky nad Ohří, Břežany nad Ohří a patrně i tvrz Dubany a vsi Dubany a Poplze. Rozsah panství se částečně měnil při změnách držení mezi jednotlivými Házmburky. Kryštof z Házmburka prodal r. 1558 své panství Janu staršímu z Lobkovic, majiteli Zbirohu a Točníka. Hrad Házmburk již tehdy osídlen nebyl a r. 1586 se označuje jako pustý (rovněž tak r. 1606). Patřil pak trvale k panství libochovickému.
I když hrad po staletí pustl, přece jen pevná stavba jeho dvou hlavních věží přetrvala až do současné doby. Dnes je hrad přístupný cestou, která vystupuje po severním svahu kopce. Jsou zachovány zbytky první brány, která byla na této cestě nedaleko střední části hradu. Odtud pokračuje cesta k druhé bráně ve východní části hradu. Vede na vlastní ostroh, kde bylo druhé předhradí, jež lze označit za dolní hrad. Je chráněno tzv. Černou věží, kolem níž se hradba točí a vytváří zde velmi pevné místo hradu. Jméno věže pochází od stavebního materiálu – tmavého čediče. Zbytky krakorců prozrazují, že měla ochoz; byla přístupná až v prvním poschodí, kam se přicházelo zřejmě po pavlači. Hradba pokračovala a vytvářela kolem vnitřního hradu parkán, jehož zeď je částečně zachována. Na západní straně je poněkud větší prostranství se zbytky budov a sklepem. Od Černé věže pokračuje cesta kolem cisterny dále přes vyvýšené prostranství, kde ještě v 19. století byly zbytky budov, k vnitřnímu, hornímu hradu, jehož obalová zeď je částečně zachována, zvláště v jihozápadní části. Mohutná Bílá věž se ve své vyšší části barevně odlišuje pískovcovými kvádry. V jejím vnitřku bude obnoveno schodiště a věž bude sloužit jako rozhledna. ze skupiny budov horního hradu kolem věže jsou zachovány zbytky zdí.
S Házmburkem je spojováno mnoho pověstí a samozřejmě v nich hlavní roli mají skryté poklady. Hrad se těšil pozornosti spisovatelů a básníků, například Karla Hynka Máchy, Václava Beneše Třebízského, Svatopluka Čecha, Josefa Kopty. Výrazná hradní dominanta upoutala řadu umělců působících v kraji, například Emial Fillu.
Zvláštní přírodní situace kopce, kde podél kupy čediče jsou křídové vrstvy a na jílu čedičové balvany, způsobila v l. 1882, 1898 a 1900 katastrofy, když se masy horniny pohnuly směrem na ves Klapý. Tragický byl posun na Velký pátek v r. 1898, kdy se masa horniny posunula o 54 m a zničila 32 stavení. Nejhorší katastrofa přišla opět na Velký pátek r. 1900, kdy byly rozdrceny 52 domy. Obec byla částečně postavena na novém místě. Stromový porost na kopci je novodobý, po jistou dobu tu byla i přírodní rezervace.
Pověst Agartha
Pod hradem jsou prý vytesány podzemní místnosti. Vztahují se k nim pověsti o skrytých sklepeních se sudy výborného vína, hlídaného třemi mužíčky. Podzemí hradu je údajně spojeno tajnými zděnými chodbami s hrady Košťálovem a Budyní. Jedna chodba ústila do vsi Sedlce pod hradem. Podle některých pověstí jsou v podzemí ukryty poklady
Vypráví se, že pod hradem byl francouzským vojskem po Napoleonově porážce v Rusku zakopán poklad, když se jednotlivé oddíly vracely zdejší krajinou do vlasti. O jeho umístění kolují dvě různé verze: podle jedné tam, kam k večeru padá stín Černé věže, stávala hruška. V místech, kam dopadal stín stromu v šest hodin odpoledne, byl poklad zakopán. Druhá verze ujišťuje, že je ukryt v místě, odkud je současně vidět hrad a střechu hájecké myslivny.