Frymburk
Hrad vznikl v 1. polovině 14. století. Prvním známým majitelem byl Matyáš z Frymburka. Za husitských válek vlastnil hrad Jan Městecký z Opočna. Za třicetileté války byl hrad opevněn, brzy poté byl však opuštěn a v roce 1635 se Frymburk připomíná jako zbořený.
Z historických zpráv o hradě víme, že procházel neustálými změnami. V roce 1598 se uvádělo, že se na hradě ten čas nebydlí, roku 1620 byl již uváděn jako pustý, avšak s podotknutím, že by mohl být opraven. Roku 1628 jej údajně vytloukli vzbouření sedláci a roku 1630 prý hrad vypálili Švédové. Roku 1635 byl hrad označen jako zbořený, avšak ještě r. 1658 uváděl Pieroni palisády a dvě opevnění, zřejmě v obranyschopném stavu. Rozhodně však byl hrad ještě v té době prostorově kompaktní a liniově ucelený. Teprve r. 1880 se zabývala Vídeňská Centralcomission otázkou konservace hradu. Došlo k ní však až úsilím JUDr. Václava Bartoně z Dobenína v roce 1940. V přípise Státní památkové správě upozorňoval na nebezpečí sesutí vnějších zdí hradu, s místy značně porušeným zdivem a se sutinami v nádvoří, porostlém stromy. Na práci byli tehdy nasazeni 4 zedníci a 4 dělníci – pomocníci. Po odstranění vegetace z nádvoří a z korun zdí byla opravena předprseň nad branou, po níž dnes není ani památky. V letech 1950 souhlasně upozornily orgány MNV v Novém Hrádku a Čs. státních lesů v Náchodě na značnou naléhavost oprav hradu.
Současný stav je již drastický. Ve hradních zdech nejsou sice žádné trhliny vlivem posunů v základech nebo statické destrukce zdí, ty jsou však všestranně erodovány srážkovou vodou, jejíž charakter zředěné kyseliny sírové působí na kompaktnost malty, i její vaznost vůči kameni a obsahu i účinnost vápna. V záklencích věže i hradeb je malta vyplavena do hloubky 10–25 cm, korunová část zdí je zcela rozpadlá na suť, zdi jsou promokány po celé výšce, a převážná část vnějšího zdiva jak na věži, tak na souvislých úsecích hradeb v horní části, místy až k patě zdí odpadla. V nádvoří již nelze rozeznat, kde probíhala dvorní stěna zdí, po dvorních stěnách paláce není ani památky. Ohrožena je též klenba průjezdu brány, neboť visí doslova svými patečními částmi záklenku ve vzduchu mimo odpadlé špaletové stěny. Překrytí studny sice zabránilo pádu do její hlubiny, hrad je však ohrožen „pádem do terénu“. Zvláště kritický je stav na severní straně hradby, kde je hradba v délce 15 m podkopána sesuvem a vymletím příterénního zdiva až do hloubky 124 cm. Tím je ohrožena posud existující vnější vrstva zdiva, a po jejím odpadu i vnitřní zdivo.
Zatímco ve věži jsou malty i zbytky omítek velmi kompaktní a tvrdé, je špatně míchaná malta ve hradbách, zvláště na západní straně, tak rozpadlá, že mechanicky odpadává, a s ní i kameny, jež jsou zcela uvolněny.
Pověst Hradní panna a pověsti z Frymburka
Frymburk prý založila knížecí dcera. Zamilovala se do mladého služebníka a protože rodiče nedali souhlas k svatbě, sebrala kněžna zlato a cennosti a se svým milým a několika lidmi odešla do krajiny u Nového Hrádku. Tam postavili nový hrad. Najímali dělníky a, aby místo pobytu zůstalo neprozrazeno, rozhodli se dělníky po dokončení stavby zahubit. Pracující přicházeli do místnosti ve věži, kde se měla vyplácet odměna, a druhými dveřmi měli vycházet. Ale nikdo nikdy nevyšel, neboť se propadl padacími dveřmi do hlubokého sklepa a tam zahynul.
Otec, který svou dceru nade všecko miloval, se po jejím útěku vydal ji hledat. Přišel až do lesů u Frymburku, poznal svou dceru. Přemlouval ji, aby se vrátila, ale když odmítla, vrátil se zpět.
Za husitských válek byl Frymburk obležen a měl být vyhladověn. Hradní obyvatelé i husitská vojska trpěli již velkým hladem. Frymburským zbývalo už jen půl vepře. Poslali ho obléhajícím, aby údajně zmírnili jejich nouzi. Obléhající vojska byla překvapena, že na hradě mají ještě takové zásoby. Vzdali se obléhání a během jedné noci odešli. Z hradeb a valů frymburských zazářily radostné ohně.
Pověst Dupačka
Dlouhé věky na sebe pohlížely se dvou proti sobě se pnoucích návrší, mezi nimiž pospíchá k Peklu říčka Olešenka, starodávný Frymburk a krčma zvaná Dupačka. Krčma stála na západ od něho, nad křižovatkou cest. Les jí v malé vzdálenosti obepínal ze tří stran. Dupačka byla sroubena ze dřeva a kryta doškovou, zeleným mechem porostlou střechou. Stála na vysokém kamenném podezdění, se záspy, na niž vedly zpředu schody z hrubých netesaných kamenů, čelem obrácena k jihovýchodu. Na té straně byla malá zeleninová a květinová zahrádka. Před vchodem dovnitř byl nad sklepem výstupek s prkenným bedněním, kde v létě seděli hosté navštěvující Dupačku. Odtud byla utěšená vyhlídka na údolí s několika mlýny, pilami a drobnými chatkami v Dolích, na hrad Frymburk s myslivnou a dřevěnou hájovnou, na Nový Hrádek se štíhlou kostelní věží, Šibeniční kopec za městečkem a moře krahuleckých lesů kolem. Místo pro krčmu bylo voleno velmi vhodně, neboť kolem vedly všechny cesty z celého okolí k hradu, k Hrádku, do lesů i mlýnů. Nedaleko byl panský dvůr v Bydle. Šenkýři, který měl také menší hospodářství, se dařilo dost slušně, zvláště když se v šenkovně točily párky v kole s veselým dupáním. Od toho Dupačka – a i jiné hospody se nazývaly „dupárna“, kde tančila „mládež nezdárná“. Pivo na Dupačce se čepovalo nejprve snad z hradního pivovaru, pak z panského pivovaru na Opočně.
Stará dřevěná Dupačka přečkala pevný kamenný hrad Frymburk. Viděla ho rozpadat se v rumy, slýchala přes dol sem zalétající skučení Meluziny. Viděla rozparcelování panského dvora v Bydle i zánik vařečkářství v Novém Hrádku. Čilý ruch však okolo Dupačky utichal. Krčma se změnila na tabákovou trafiku.
Pak právě o mezileském posvícení (14.10.1897) do základů vyhořela a nebyla již obnovena. Ještě po r. 1880 kreslil z výstupku na Dupačce malíř Liebscher Frymburk pro Sedláčkovy Hrady, zámky a tvrze. Zříceniny Frymburku starou krčmu přežily a Kruh přátel hradu Frymburka se snaží o jeho záchranu.
U Nového Hrádku na zalesněném vrchu nad západním okrajem najdeme zříceninu hradu Frymburk. Hrad Frymburk je svérázným a u nás neopakovatelným typem hradu, proto i velmi vzácným.